Začneme od začátku

Na první školní den v Americe jsem raději rychle zapomněla. Nové věci, prostředí, jiný systém, velká budova, stovky studentů. Jeden velký stres. Nevěděla jsem, která bije a co mám hlavně dělat. Beru to jako uzavřenou kapitolu, protože teď je to všechno úplně jiné.

Škola mi začíná v 8:40, tady někdo z části myslí na to, že se nikomu nechce brzo vstávat, ale na druhou stranu, končíme až v 16:15 každý den. Nakonec bych tedy raději vstala dřív, abych byla dříve doma. Ano, říká vám to člověk, který o víkendu spí do 11 a nejraději by prospal i celý zbytek dne.



Klasická třída
lavici každý sám, na tabuli napsaný týdenní plán a pěkná výzdoba

Celý semestr (půl roku) se nic nemění. Na začátku studia jsem si zvolila osm předmětů, které se každý den opakují. Začínám USA historií, potom mám 4 minuty na přesun na hodinu psychologie, další krátká přestávka mě dostává do chodby angličtiny. Tahle hodina je nejdelší, má 53 minut.
Po angličtině, která je povinná, mám 55 minut na oběd a pokud si nenajdete kamarády, kteří mohou řídit auto (řídí se tu od 16 let), budete pravděpodobně muset navštěvovat školní jídelnu nebo si nosit vlastní obědy.

školní jídelna

s Kailie na oběd

Jakmile se vrátím po polední pauze zpátky do školy, mám ročenku, která trvá jako ostatní hodiny 48 minut. Je to předmět, 
ve kterém tvoříme jakousi knížku. Knížka vypráví o všem, co se za ten daný rok ve škole a studentům stalo. Vkládáme do ní fotky z akcí, které si sami nafotíme, píšeme krátké články, ptáme se studentů i učitelů na jejich názory, abychom mohli co nejlépe vypracovat článek na dané téma a hlavně - chodíme na školní akce, abychom měli o čem psát. Další hodina je volnější. Je kratší hodina, má pouze 39 minut. Nechybí samozřejmě hodina matematiky, která je opět povinná. Teď mě, prosím, nekamenujte, ale matika mě baví. Je asi lepší, když mě bude bavit, než abych se nad ní proklínala, jak ji nesnáším. Protože… maturita z matiky, je maturita z matiky.  Předposlední hodina je ekonomika a potom už mě čeká jenom pořádné trénování na fotbale, kde mám ještě co dohánět. Ta kulatá věc mi dává pořádně zabrat.

Školní systém se snaží jít s dobou. Studenti, kteří jsou nemocní, chybí ve škole, nebo si jednoduše nestihli něco dopsat, mají možnost se podívat na webové stránky, které učitel pro ně speciálně vytvořil a po každé hodině tam přidává nový, probraný materiál. Sama jsem to využila 
 a je to skvělá věc. Důvodem je také možná to, že nemáme žádné učebnice ani pracovní sešity. Jediné, co v tašce nosím, jsou linkované sešity na psaní.


xoxo


Učitel = kamarád

Přirovnání, které tu platí v plné míře a nestačím se tomu divit. Kéž by to tak mohlo platit všude.
Ve škole trávíme spoustu času a s lepší náladou ten čas rychleji uteče. Přístup učitelů k žákům je tu úplně na jiné úrovni než u nás. Těžko se o tom píše, když to nevidíte, ale názor byste měli stejný, tím jsem si jistá. Kdo by se nechtěl objímat s učitelem a říkat mu, že ho máte rádi před celou třídou?
Vím, zní to divně a pro nás nemožně, ale tady to je běžný. Hlavně je to krásný.



Po škole studenty, kteří neřídí, vyzvedne známý žlutý autobus, který nás doveze domů. V některých případech úplně před dům. Je to skvělý!
Já jsem autobus vyzkoušela zatím jen jednou. Bylo to někdy zpočátku mého pobytu. Autobus měl asi půl hodiny zpoždění, takže místo toho, aby přijel v 7:55, přijel krátce před půl osmou a měla jsem to jen taktak do začátku první hodiny. Jenom chci říct, že zpoždění se neděje jenom u nás, ale i v Americe, takže je asi vše v pořádku.










Tento článek má spoustu rozcestí, o kterých vám chci taky dát vědět! Těšíte se? 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoční vůně

Všechno jednou poprvé